[Hlavní strana] [Krajský úřad] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]


Návrat na hlavní stranu

Jihomoravský kraj


Národní park Podyjí

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O NÁRODNÍM PARKU PODYJÍ

Rozloha NP: 63 km²
Ochranné pásmo: 29 km²
Délka toku Dyje v NP: 40 km
Nejvyšší bod: 536 m.n.m.
Nejnižší bod: 207 m.n.m.
Lesnatost: 84 %
Zemědelská plocha: 9 %
Ostatní plochy: 7 %


Národní park byl vyhlášen ke dni 1.července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb.


Charakteristika území
Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem 1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické veřejnosti nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park. V roce 1991 byly vyhlášeny dva nové národní parky - Šumava a Podyjí. NP Podyjí je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63 km², plocha jeho ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K 1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu.

Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Geologické podloží je převážně tvořeno kyselými horninami moravika dyjské klenby a dyjského masivu.

Národní park reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina obdobných říčních údolí byla u nás pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou expozicí svahů v údolí Dyje. Přirozenou osou území je řeka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestě z Vranova do Znojma vytvořila v horninách českého masivu kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m.

Celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský.
V celém území se výrazně projevuje tzv. údolní fenomén, v jehož důsledku pronikají západním směrem do údolí teplomilné živočišné a rostlinné druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti. Naproti tomu ze západu migrují údolím druhy podhorské, s kterými se pak můžeme setkat na chladnějších a stinných severních svazích údolí.

Počet zvláště chráněných druhů rostlin je 77. K nejzajímavějším patří např.: kýchavice černá, měsíčnice vytrvalá, brambořík nachový, divizna nádherná, koniklec velkokvětý, kosatec dvoubarvý, volovec vrbolistý, 18 druhů orchidejí a mnoho dalších.

Unikátní plochy vřesovišť a stepních lad v jihovýchodní části parku vznikly ve středověku vykácením původních doubrav a následnou pastvou dobytka. Vřesoviště jsou významná zejména výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin a hmyzu. Na území národního parku bylo zatím zjištěno 65 druhů savců, (např. vydra říční, netopýr Brandtův, hraboš mokřadní, bělozubka bělobřichá) a 152 druhů ptáků, z nichž asi 2/3 zde hnízdí (např. čáp černý, dudek chocholatý, včelojed obecný, výr velký, ledňáček říční). Ze 7 druhů plazů si největší pozornosti zaslouží užovka stromová a ještěrka zelená. Z obojživelníků patří k nejnápadnějším mlok skvrnitý, čolek velký a několik druhů žab. Ryby zastupuje především pstruh obecný, lipan podhorní, siven americký. V řece přežívá několik druhů ryb parmového pásma, které zde přirozeně žily před vystavěním Vranovské přehrady - ostroretka stěhovavá či parma obecná.

V parku je neuvěřitelně bohatě zastoupen hmyz. Z výčtu chráněných druhů jsou to například kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý a pakudlanka jižní. Motýli jsou zastoupeni 12-ti zvláště chráněnými druhy (pestroklřídlec podražcový, otakárek ovocný a fenyklový, jasoň dymnivkový). Rovněž brouci jsou reprezentováni zajímavými druhy, např. nosorožík kapucínek, roháč obecný, tesařík obrovský atd.


Území NP je rozděleno do 3 zón se zvláštním ochranným režimem:

I. zóna (přísná přírodní)
- zahrnuje zejména jádrové území NP tvořené údolním zářezem řeky Dyje a přítoky. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen málo ovlivněném. Jedná se především o přirozené lesní porosty na svazích údolí, zahrnující skalní stepi, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských pralesů. Příroda v této zóně je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu jsou veškeré lidské činnosti vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný jen po vyznačených turistických cestách.

II. zóna (řízená přírodní)
- zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější plochy bezlesí (vřesoviště a louky). Cílem péče v této zóně je dosažení přírodě blízkého stavu lesních společenstev. Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště je nezbytné udržovat v žádoucím stavu odborně podloženým managementem (pastva, kosení a jiné biotechnické zásahy). Pravidla pro pohyb návštěvníků v této zóně jsou totožná jako v zóně I.

III. zóna (okrajová)
- lemuje většinou druhou zónu ve vnější části národního parku. Je nejvíce poznamenána lidskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky využívané plochy především v okolí Čížova a Lukova a okrajové partie lesního komplexu. Je zde umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, lesnictví a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody.

Ochranné pásmo
- obklopuje celé území národního parku. Jeho hlavní funkcí je chránit území parku před civilizačními vlivy z okolí.



Maloplošná chráněná území
V NP Podyjí nejsou maoloplošná chráněná území zřízena, protože intenzivní ochrana území je zajištěna jiným způsobem (zonace).
Uvedená MCHÚ leží v těsné blízkosti Národního Parku.


Cínová hora - (přírodní památka) - lokalita bývalého lomu s výskytem chráněných druhů suchomilných rostlin a živočichů.

Červený rybníček - (přírodní památka) - mělká deprese umělého původu. Výskyt žábronožek Streptocephalus torvicornis a Pristicephalus carnutatus na severní hranici svého rozšíření (0,14 ha).

Pustý kopec (Suchý vrch) - (přírodní památka) - stepní žulový kopec s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,57 ha).

Skalky - (přírodní památka) - stepní lokalita s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,52 ha).

Šafářka - (přírodní památka) - louka s přirozenou vegetací včetně zvláště chráněných druhů rostlin.

KONTAKTNÍ ADRESA:

Národní park Podyjí
Na Vyhlídce 5
669 03 Znojmo
Česko (CZ)
tel: (+420) 515 221 115
(+420) 515 226 722

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://www.npPodyji.cz

Typ záznamu: Národní park
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 02.09.2004 v 09:41 hodin


Copyright 1998-2021 © kraj.cz